Rozhovor s Mindflow: 4 mýty v oblasti produktivity a life hackingu

Rozhovor s Mindflow: 4 mýty v oblasti produktivity a life hackingu

 

Rozhovor s Mindflow: 4 mýty v oblasti produktivity a life hackingu

Na poli produktivity a life hackingu se setkáme s hromadou “osvědčených” tipů a rad, jak být lepší. Celá řada z nich však nefunguje, neplatí pro každého a nebo nám dokonce škodí. Pojďme se podívat na 3 velké mýty, které se na internetu hojně vyskytují.

 

  1. Úspěšní lidé spí méně a vstávají brzy ráno.

Blogy o osobním rozvoji jsou dnes plné příběhů “úspěšných” lidí, kteří se pyšní tím, že vstávají ve čtyři a nebo spí šest a méně hodin. Jakoby byl čas, kdy spíme promarněný. Jakoby všechna naše těla vyžadovala stejné množství spánku a naše mozky nejlépe pracovali v brzkých ranních hodinách. Opak je pravdou.

Nejnovější studie se shodují, že pro více než 99% z nás (a ne, šance, že jste výjimka je opravdu dost mizivá) je optimum alespoň 8 hodin kvalitního spánku denně. Cokoliv pod 7 hodin je z dlouhodobého hlediska nejen špatné, ale i extrémně nezdravé.

Co se stane, pokud nespíme dostatečně?

V první řadě se vystavujeme rozsáhlým zdravotním rizikům, protože nedostatek spánku velmi úzce souvisí se vznikem celé řady nemocí. V první řadě se jedná o kardiovaskulární choroby,  například infarkt nebo mrtvici, které jsou v ČR nejčastější příčinou úmrtí. Následuje rakovina a demence, jejíž výskyt v dnešním světe roste přímo raketovou rychlostí.

Matthew Walker, přední světový neurovědec, který zasvětil svůj život výzkumu spánku, ve své nové knize “Proč spíme” bez nadsázky přímo píše: ”Málo spát znamená brzy umřít.” Pokud spánku nepřisuzujete velký význam, určitě doporučujeme právě tuto knihu. Vedle důležitosti spánku přináší výsledky studií o kvalitě spánku a jak ji zlepšit.

Zdravotní rizika však nejsou jediným důsledkem. Spánek je nezbytný pro obnovení naší fyzické i mentální energie, kapacity učit se nové věci a také ukládání vzpomínek a nových informací do mozku. Současně velmi silně ovlivňuje naši emoční inteligenci, náladu a zvládání stresu. V neposlední řadě také určuje kvalitu a délku naší schopnosti se soustředit, bez které nejsme schopni přemýšlet a tvořit.

Všichni známe pojem noční sova, která pozdě vstává a vrcholu produktivity dosahuje na konci dne, a ranní ptáče, které večer brzy vytuhne, ale ráno srší energií. Dnes už s jistotou víme, že svůj typ si člověk nevybírá. Denní doba, kdy dosahujeme vrcholu i dna naší aktivity je totiž dána převážně geneticky a může se během života posouvat.

Můžeme s naším přirozeným typem sice bojovat a snažit se ho změnit, ale šli bychom jen sami proti sobě a svému zdraví. Navíc bychom ve finále bychom nikdy nedosáhli takových výsledků, jako když svůj denní harmonogram přizpůsobíme našemu typu. Proto je lepší zjistit, kdy přirozeně dosahujeme nejlepšího výkonu a využít náš typ jako výhodu.

 

  1. Můžeš to zvládnout všechno aneb. hlavně stihnout co nejvíc.

Stává se vám, že máte sice todo list přeplněný úkoly, ale na konci dne cítíte, že jste nic nedotáhli do konce a neudělali opravdový pokrok? A nebo, že vám pro kupu menších úkolů už prostě nezbyl čas a energie na tu nejdůležitější věc?

Je velký rozdíl mezi produktivitou a efektivitou. Nejlepší je mít oboje. Nejhorší je být “neefektivní produktivec”, který se každý den fyzicky i mentálně zničí a udělá hromadu práce, která ale nepřináší sledované výsledky.

Klíč k úspěchu není pracovat co nejvíc a stihnout všechny věci, ale dobře zvládnout ty opravdu důležité. Mnoho z nás stráví většinu času vypořádáváním nejrůznějších úkolů, které ale dohromady nepřinesou zdaleka takový efekt jako jeden jediný, na který už se ale nedostane.

Co je ten jeden úkol, který přinese největší výsledky?

Často je to ten nejnáročnější, který nabízí pouze nejistý výsledek. Ten, na který se potřebujeme několik hodin plně soustředit a proto ho radši odsouváme za hromadu drobností. Často bývá vystoupením z komfortní zóny a proto ho podvědomě vytěsňujeme.

Dobře to znají třeba obchodníci, když mají obvolávat nové potenciální zákazníky a nabízet jím svůj produkt. Raději však často nejdřív protřídí email, dají řeč s kolegy, vypracují report a namísto nepříjemných telefonátů a podstupování rizika, že budou odmítání, vyrazí na oběd.

Co se efektivity týče, platí, že méně je více. Nemůžeme zkrátka udělat všechno, můžeme ale pár věcí udělat skutečně dobře. Klíč je v důsledné prioritizaci. (Pozor však, že kde je priorit příliš, tam nejsou žádné.) Potřebujeme si vybrat jen těch pár klíčových věcí a nenechat se rozptylovat ostatními.

Na cestě za efektivní prioritizací nám však často stojí jeden silný nepřítel. Je jím sociální konformita a neochota odmítat druhé. Je snadné určit si priority. Je snadné začít na nich pracovat. Skutečná výzva se ale objeví, když za námi přijdou ostatní a začnou nám nabízet a nutit svoje priority.

Umění prioritizace je neoddělitelně spojeno se schopností říkat NE. Zvlášť v dnešním světě, kdy jsme přehlceni možnostmi jako nikdy dříve, platí, že to, co neděláme je zrovna tak důležité jako to, co děláme.

V této oblasti můžeme doporučit podcast “The ONE Thing” a nebo knihu Essentialism: The disciplined pursuit of Less.

Tento princip velmi dobře vyjádřil italský ekonom Wilfredo Pareto, když řekl: “Podstatná menšina příčin vždy vyvolává podstatnou většinu důsledků.” V praxi to znamená, že cca 20% našich aktivit přináší cca 80% výsledků. Pojďme tedy najít našich 20% a zaměřit se na ně naplno!

 

  1. Základ je silná vůle.

O důležitosti silné vůle slýcháme denně. “Musíš mít silnou vůli a nekouřit, nepít, nejíst tolik sladkostí, každý den meditovat, pravidelně trénovat…” Čím to je, že někomu nedělá nejmenší problém začít každý svůj den 8 kilometrových výběhem v parku a někdo jiný to nevydrží ani pár dní?

Opravdu vděčíme za schopnost dlouhodobě dělat nebo nedělat určité činnosti právě naší silné vůli?

Silná vůle je super, ale ne každý ji má. Navíc nefunguje spolehlivě. Je dokázáno, že její síla padá přímo úměrně s tím, jak moc mentálně vyčerpaní jsme.

Pokud zažíváme zrovna super den, sršíme energií a spokojeností, lehce se donutíme jít si ještě zacvičit a nebo si ohlídat stravu. Když jsme ale unavení, naštvaní, bez nálady, ve stresu a nebo v časové tísni, silná vůle je často ta tam.

Klíčem k úspěchu není silná vůle ale návyk. Náš mozek nerozlišuje mezi pozitivními návyky, které nám pomáhají a zlozvyky.

Jakmile nějakou činnost začneme opakovat dostatečně dlouho, stane se pro nás snadná, přirozená a dokonce nezbytná. Povědomě ji pak začneme vyžadovat a po jejím splnění se díky vyplavení dopaminu, budeme cítit šťastější.

Je jen na nás, jestli si vybudujeme návyk v osmi hodinách spánku a nebo se naučíme ponocovat. Jakmile návyk vytvoříme, těžko se ho zbavuje.

Pokud jsme navyklí každý den meditovat, budeme se cítit nesví, jakmile svůj návyk narušíme. Jestliže jsme naučeni zdravě jíst, nebudeme se po dni plném obžerství, cítit dobře a budeme se nejspíš těšit až to druhý den napravíme. To samé platí, pokud o polední pauze kouříme, ale najednou na to není čas.

Jak ale návyk vybudovat?

Hlavní je to na začátku nepřehnat. Pravděpodobnost budování návyku rapidně zvýšíme, pokud najednou tvoříme pouze jeden a nebo pár návyků. Když se zahlitíme hromadou nových věcí, které chceme teď hned začít, je velká šance, že se po pár dnech vyčerpáme, nadšení vyprchá a nevydržíme nakonec u ničeho.

Je dobré začít s malými a snadno dosažitelnými cíly, které pro nás nebude těžké splnit a díky kterým bude naše nadšení a motivace postupně růst. Pokud chceme napříkad uběhnout maraton, ale nikdy jsme pořádně neběhali, můžeme začít s pár kilometry po rovině a délku naší trasu zvyšovat postupně.  

Hodně pomáhá, pokud si plnění kroků k vybudování nového návyku vyzualizujeme a máme možnost si je průběžně odšktrtávat, což nám přinese další dopaminové uspokojení. Chci-li třeba začít pravidelně meditovat, je lepší zpočátku používat mobilní aplikaci (můžeme doporučit Headspace), která mi bude ukazovat můj progres a chválit mě, než si svůj pokrok nikam nezaznenávat.

Je potřeba mít na paměti, že budování návyku je běh na dlouhou trať. Díky studiím víme, že v průměru trvá 66 dní než se naše chování stane automatickým. I zde tak platí, že nic skutečně hodnotného v životě nedostaneme zadarmo. Zvolme si ale správné návyky a výsledek za to rozhodně stojí!

 

  1. Stimulanty nás vždy zachrání.

Stimulanty jsou dnes nedílnou součástí životů většiny z nás. Káva, čaje, energetické nápoje, coca cola a nebo třeba i čokoláda.. Denně do sebe dostáváme látky, které mají povzbuzující účinky a někdy to ani neděláme cíleně.

Některé z nich, jako třeba zelený čaj, jsou pro naše tělo prospěšné a přináší celou řad zdravotních benefitů. Jinými do našeho těla dostáváme přemíru cukru a nepotřebných  chemických látek, čímž mu škodíme.

Na používání stimulantů není nic špatného, neměli by se ale stát náhradou za plnohodnotnou životosprávu, které se nevyrovná nic.

Pokud špatně jíme, málo spíme, nehýbeme se, mohou nám stimulanty pomoci jen velmi krátkodobě a omezeně. Navíc nás jen podpoří a udrží v našem vlastním sebedestruktivním chování, čímž si dlouhodobě rozhodně nepomáháme.

Pokud je však používáme jen jako doplněk k dobrému životnímu stylu, tak aby nám pomohli, když to opravdu potřebujeme, mohou být velmi účinným nástrojem.

Hodně o to vědí právě kluci z Mindflow, kteří vytvořili svou vlastní účinnější a zdravější alternativu kávy nebo energetických nápojů.

Mindflow je směs sedmi přírodních látek v rostlinné tobolce, která na 3-4 hodiny zažene únavu, podpoří soustředění, paměť a zvládání stresu.

Na svém nápadu pracují už více jak dva roky a s jejich produktem má zkušenost už více jak 12 000 zákazníků v Čechách a na Slovensku.  

Pokud vás zajímá víc o jejich projektu, zamiřte na www.mindflow.cz.

Komerční článek
Zdroj: Mindflow
www.mindflow.cz