Jakožto milovník osobního rozvoje, který je mým koníčkem, a zároveň profesním zaměřením, jsem se setkala se spoustou lidí, kteří se na sobě snažili pracovat, nebo spoustu lidí, kteří se při slově „osobní rozvoj“ křižují a tvrdí, že ho nepotřebují. V tomto článku tě nechci přesvědčit o tom, že každý potřebuje osobní rozvoj, protože nejlepším rozvojovým nástrojem je dle mého život sám a zkušenosti z něj vyplývající.
Tlak na to, abychom se rozvíjeli
V dnešní době nemusíme řešit existenciální potřeby – to, co chceme a potřebujeme k uspokojení základních životních potřeb, si můžeme koupit v obchodě, netrpíme nedostatkem z tohoto hlediska. To nám dává prostor na přemýšlení o nesmrtelností chrousta a k tomu, abychom hledali nějaký vyšší smysl našeho života.
Na tom není nic špatného, nicméně co si budeme povídat, osobní rozvoj se v posledních cca 20 letech (spíše v našich končinách, v USA i déle) stal ohromným trendem. Trh zaplavilo nespočet motivačních knih plných rad, jak máme žít náš život lépe, jak se stát úspěšnými, jak se zbavit všeho, co nám stojí v cestě k úspěchu a růstu. V dnešní době také existuje nesčetné množství seminářů, workshopů a kurzů, které jsou zaměřeny právě na toto.
Pravda je taková, že se rozvíjíme a rosteme každou minutu našeho života. Život je nejlepším učitelem. Všechny vztahy, všechny události, které nás potkávají, jsou nástrojem pro náš růst. Můj názor (a filozofie) jsou takové, že v životě nic není náhoda a vše, co se nám děje, slouží právě k naší evoluci.
To, kam směřujeme, a chceme směřovat, je zcela na nás. Osobní rozvoj je osobní právě z toho důvodu, že pro každého to znamená něco jiného. Bohužel spousta knih a seminářů je zaměřena na to, jak máme žít a že se musíme zabývat našimi problémy (z dětství, ze vztahů, v práci apod.), abychom mohli být šťastní.
To pak z osobního rozvoje (a např. i z koučů) dělá sprosté slovo, protože lidé mají pocit, že musí nějak žít a musí svůj život opravovat. Mají pocit, že aby se mohli rozvíjet, musí poslouchat rady „odborníků“, kteří to (věřím) myslí sice dobře, nicméně tyto rady jsou skvělé tak do zahrady. (proč rady nefungují, si můžeš poslechnout v tomto živém vyslání)
Motivace všude, kam se podíváš
S osobním rozvojem úzce souvisí motivace. Všude na facebooku na nás vyskakuje spousta motivačních citátů, v práci dostáváme kouče, aby nás motivovali k lepším výkonům. „Bez motivace nežiješ!“ „Když nebudeme mít motivované zaměstnance, nebudou podávat dostatečné výkony a nebudeme růst!“
Motivace máme všichni. Naše motivace stojí na našich osobních hodnotách, které jsou, překvapivě, pro každého opět unikátní. Máme k dispozici spoustu nástrojů, jak se motivovat, jak zlepšovat naši výkonnost, jak dělat věci, které dělat chceme (nebo si spíš myslíme, že je dělat chceme).
Můžeme se dostat do bodu, kdy budeme tak externě přemotivovaní, že na sebe budeme vytvářet tlak a se vším budeme chtít akorát seknout. Naše motivace jsou proměnlivé na základě toho, v jakém bodě naší životní cesty se právě nacházíme. To právě souvisí i s proměnlivostí životních hodnot, které se mění na základě našich aktuálních potřeb. (o hodnotách zase jindy)
Naše motivace může být v určitém bodě prostě jen to, že toužíme sedět na gauči, koukat na seriály a nedělat nic. A je to tak naprosto v pořádku. Místo toho, abychom se bezbřeze pořád nechávali motivovat zvenku, je užitečnější najít naše „proč“, náš smysl a zvědomit si ho. Když znáš svoje proč, nemusíš se ničím a nikým nechat motivovat.
Past osobního rozvoje
S tímto termínem mě seznámila má kolegyně z projektu Milovaná žena. Do pasti osobního rozvoje se dostaneme v momentě, kdy nasáváme informace právě z různých knih, seminářů a od odborníků, ale reálně s nimi nepracujeme. Tvrdíme, že na sobě pracujeme, ale v naší realitě se to nijak neprojevuje, zůstáváme zaseknutí na místě a když si to uvědomíme, s „osobním rozvojem“ sekneme a nechceme o něm nic slyšet.
To, proč se do této pasti dostáváme, je z toho důvodu, že nevíme, jak s těmito informacemi pracovata neumíme je napasovat do našeho života, protože univerzální návod k žití prostě neexistuje. Cesta k čemukoliv, a můžeme to nazývat úspěchem, záleží na našem individuálním nastavení, na způsobu našeho učení a na našich osobních zkušenostech.
Pokud se chceme posunout, a nemáme konkrétní plán a systém, v tento moment je užitečné oslovit kouče. (o čem je koučování a kritéria, podle kterých poznat toho správného kouče, popíšu zase v jiném článku) V krátkosti ale zmíním to, že kouč nikdy neradí svému klientovi, jak má něco dělat, jak má žít svůj život nebo jaké má mít cíle, ale pomáhá mu nacházet svou individuální a unikátní cestu učení a realizace svých cílů.
Co si odnést z tohoto článku
Tento článek jsem pojala jako takové kratší zamyšlení nad tím, proč lidé mohou považovat osobní rozvoj za sprosté slovo. Pointa je v tom, že osobní rozvoj je skutečně individuální, a pokud na sobě nemáš potřebu pracovat a jsi se vším spokojený, nedělej to jen proto, že „bys měl“ nebo proto, že to tak dělá tvůj kamarád/kamarádka.
Vždycky je to o tom, co ty skutečně chceš, a co ti dává smysl, a znám spoustu lidí, kteří na sobě cíleně nepracují, mají v životě skvělé výsledky a jsou šťastní. Další bod, který chci, aby sis z tohoto článku odnesl, je to, že osobní rozvoj je vždy osobní a nikdo ti nemůže dát univerzální návod na to, jak k němu přistupovat nebo dokonce, jak žít svůj život.
Patříš mezi ty, pro které je osobní rozvoj sprosté slovo? Poděl se se mnou, prosím, o to, co za tím stojí u tebe, a proč to takto vnímáš.
Zdroj: Alessandra Lanzafame – www.selfdesigner.cz
Profesionální kouč a pomáhám lidem dávat jejich snům konkrétní datum, měnit jejich myšlení a využívat svůj potenciál tak, aby je jejich život bavil a naplňoval.