Kde opravdu nenajdeš své štěstí? 3 tipy, jak být šťastní hned teď
Čím to je, že někteří lidé jsou spokojení, a někteří, i kdybys jim nabídl neomezenou celoživotní rentu, tak budou akorát remcat a nic jim nebude dost dobré? Všichni chceme být šťastní (možná) a hledáme způsoby, jak toho štěstí dosáhnout. Doufáme, že po několika zmařených pokusech, situacích, které nevyšly podle našich představ, konečně na tu naši studničku štěstí narazíme… Nemůže se nám přeci věčně nedařit, ne? Vydáme se na cestu, při které věříme tomu, že štěstí je podmíněná komodita. „Určitě mi pomůže nové auto nebo mobil. Ne! Jsem sám a potřebuju vztah a založit rodinu, jinak šťastný nebudu!“ Začneme si plnit tyto cíle, které nás na chvíli uspokojí… a zjistíme, že ten naplňující pocit se opět vytrácí… je dočasný. Stanovíme si další a další mety, větší plat, lepšího přítele, nový dům a u každé z nich doufáme, že to bude to „ono“. Hledat štěstí vně je jako když se pes honí za vlastním ocasem Jak už jsem výše podotkla, pocit štěstí, naplnění a potěšení jsou dočasné, pokud je spojujeme s dosažením našich met. Je to úplně stejné, jako když jsme jako malé děti našly pod stromečkem vytouženou hračku – byly jsme štěstím bez sebe. Po čase nás vždy přestala bavit, zvykly jsme si na to, že jí máme a chtěly jsme jinou. V dospělosti to funguje úplně stejně, jen jsme ve výběru svých „hraček“ maličko náročnější. Princip ovšem zůstává. Žádná vnější okolnost, věc nebo dokonce konkrétní člověk nás nedovede udělat trvale šťastnými. Dokážou na chvíli nasytit naši touhu a přinést nám dočasně pocit uspokojení. Po čase se ale nespokojenost či pocit vnitřní prázdnoty opět vrátí. Výsledkem je, že nejsme nikdy trvale spokojeni se svým...
Taky děláš z osobního rozvoje sprosté slovo?
Jakožto milovník osobního rozvoje, který je mým koníčkem, a zároveň profesním zaměřením, jsem se setkala se spoustou lidí, kteří se na sobě snažili pracovat, nebo spoustu lidí, kteří se při slově „osobní rozvoj“ křižují a tvrdí, že ho nepotřebují. V tomto článku tě nechci přesvědčit o tom, že každý potřebuje osobní rozvoj, protože nejlepším rozvojovým nástrojem je dle mého život sám a zkušenosti z něj vyplývající. Tlak na to, abychom se rozvíjeli V dnešní době nemusíme řešit existenciální potřeby – to, co chceme a potřebujeme k uspokojení základních životních potřeb, si můžeme koupit v obchodě, netrpíme nedostatkem z tohoto hlediska. To nám dává prostor na přemýšlení o nesmrtelností chrousta a k tomu, abychom hledali nějaký vyšší smysl našeho života. Na tom není nic špatného, nicméně co si budeme povídat, osobní rozvoj se v posledních cca 20 letech (spíše v našich končinách, v USA i déle) stal ohromným trendem. Trh zaplavilo nespočet motivačních knih plných rad, jak máme žít náš život lépe, jak se stát úspěšnými, jak se zbavit všeho, co nám stojí v cestě k úspěchu a růstu. V dnešní době také existuje nesčetné množství seminářů, workshopů a kurzů, které jsou zaměřeny právě na toto. Pravda je taková, že se rozvíjíme a rosteme každou minutu našeho života. Život je nejlepším učitelem. Všechny vztahy, všechny události, které nás potkávají, jsou nástrojem pro náš růst. Můj názor (a filozofie) jsou takové, že v životě nic není náhoda a vše, co se nám děje, slouží právě k naší evoluci. To, kam směřujeme, a chceme směřovat, je zcela na nás. Osobní rozvoj je osobní právě z toho důvodu, že pro každého to znamená...
Proč uvězňuješ svou duši? Aneb iluze svobody, ve které žijeme
Tvoje duše je nespoutaná a pod nánosem všech tvých přesvědčení se ukrývá tvé pravé já. Tvé svobodné já. Pravděpodobně si svá pouta neuvědomuješ, protože s nimi žiješ již příliš dlouho. Jsi jako takový ptáček v kleci, kterého z ní tak dlouho nepouštěli, že už si na ní zvykl a nic jiného ani nezná. Iluze svobody Všichni si v životě volíme, co chceme, no ne? Každý den se rozhodujeme podle svého uvážení, jsme tedy svobodní… Hehe, to je ale velký omyl. Velmi málo lidí si uvědomuje, kolik z jejich každodenních voleb je podmíněno skrytými limitujícími přesvědčeními, která si v sobě neseme ÚPLNĚ VŠICHNI. Tato přesvědčení mohou mít velice hluboké kořeny a u mnohých ani nemusíš tušit odkud se vzaly – jejich původ si tedy nepamatuješ. Pak jsou tu jiná, více zřejmá přesvědčení, jejichž původ ti je pravděpodobně znám a jejich existenci si obhajuješ, jelikož vytváří tvé myšlenkové rámce. Ty vychází z rodiny, ze školy nebo se jedná o celospolečensky p ř i j a t e l n á přesvědčení. První příklad. Jsi žena a opustil tě otec v útlém věku, je pravděpodobné, že máš vnitřní přesvědčení, že tě každý partner opustí. Neznamená to však, že si to takto i interpretuješ, můžeš být žárlivá, manipulativní nebo mít potřebu nad partnerem kontrolu. Druhý příklad. Jsi muž a domníváš se, že jsou všechny ženy zlatokopky, protože ses setkal s několika takovými ženami – zde tedy obhajuješ své přesvědčení na základě zkušenosti, avšak si neuvědomuješ, že tohle tvoje přesvědčení právě do života přesně takové lidi přitahuje. Třetí příklad. Pokud nebudeme mít děti, nebudeme nikdy šťastní. Společnost se s dobrovolně bezdětnými lidmi velmi těžko smiřuje, a i proto ohledně tohoto kontroverzního tématu koluje mnoho limitujících přesvědčení, jako je právě...